Řada vztahových seminářů a knih automaticky předpokládá, že jsou tady dva dospělí lidé, kteří se „jen“ potřebují naučit, jak se správně vztahovat.
Ve skutečnosti často jeden dělá tatínka, druhá dělá maminku, někdy jsou tady dvě zraněné děti, které bojují o pozornost druhého všemi prostředky. Nebo jsou tu dvě „zamrzlé“ bytosti, které netuší, kde začít. A ani nemají moc možností, dokud se „nezazdrojují“ a nedovolí si postupně rozpustit alespoň některá ze svých traumat.
Další možnost ve vztazích je, že jeden (či oba) zastupuje roli někoho, nebo něčeho ve svém rodě a toho skutečného člověka pro vztah jsme zatím ani nepoznali.
Člověk může nést věci, které nejsou jeho, brát na sebe břemena, která s ním už nemají moc co dělat. A někdy se toho všeho pustit ani nechtějí. Protože pustit se toho „bahníčka“, které je tak známé, to může vyvolávat velký strach z neznáma.
Pustit se břemen, která nám nenáleží, to vede k větší samostatnosti a svobodě, ale také k větší zodpovědnosti za svůj život.
Dva lidé mohou přehrávat mezi sebou velké závislostní drama. Vypadá to vášnivě, má to jiskru, ale se skutečným vztahem to často nemá co dělat.
Největší plnost života je nakonec v tom obyčejném vztahu. Ve vztahu, který nám může připadat po všech těch zapleteních a dramatech až nudný. O to víc je však skutečný.
Ta „nudná“ fáze bývá po všech těch dramatech jen v počátku. Je to jako detox. Je potřeba vytrvat. A pak sklízíme plody toho, že jsme se rozhodli přestat kličkovat sami před sebou.
Na semináři Rodina a já budeme spolu pracovat nejen skupinově, ale také konstelačně individuálně. Budete moci rozplétat své vztahy z místa, kde se právě nacházíte.
Tak, aby láska mohla proudit.
Rodina a já: pozvánky a registrace na webu orsag . info pod kalendářem akcí.
Photo: Somin Khanna, Unsplash