V životě jsou situace, kdy to nejlepší přichází ne z nás, ale skrze nás.
Někdy máme prostě pocit, že to, co právě děláme, říkáme, tvoříme…nemůže být z nás.
Naše tělo, srdce a mysl mohou být nástrojem moudrosti, která nás zjevně přesahuje a není naučená. Máme tak pocit, že čerpáme ze zdrojů, o kterých jsme netušili, že jsou nám k dispozici. Jsme skutečně inspirováni (in spirit ~ v přístupu k něčemu většímu, nelimitovanému).
Když to dovolíme, když se pustíme alespoň do určité míry kontroly, což je o důvěře, otevírá se nám netušený potenciál.
Pamatuji si to, jako kdyby to bylo včera…
Jsem s Ivou, s kamarádkou Lenkou a malou skupinou lidí v Kolumbii. Těším se na zážitek, protože jsem nikdy nejel na raftu na divoké řece. Když přijdeme ke břehu, kde jsou instruktoři (někteří z nich kolumbijští mistři světa v jízdě na raftu), tak zaslechnu, jak se baví, jestli do toho ten den jít, protože je hladina zvýšená po velkých deštích. Je to na hranici.
Nakonec zazní signál, že ano.
Dostaneme malou instruktáž, pak nám nastíní, co je před námi. Stupně peřejí – 3,3,4,4,5,4,5,5,5,… Zatím to pro mě jsou jen čísla. Mám rád dobrodružství, takže přirozeně skončím v raftu ze „zbytků“ jiných skupin, nejsme tím pádem kompletní posádka, máme alespoň zkušeného kormidelníka. Vedle mne sedí kolumbijská účetní, za ní je Diego, který si chtěl zažít nějakou extrémnější řeku, než jaké nabízí USA. To zbystřím. Za mnou prázdné místo a pokyn, ať „fakt makám“. 🙂
Vyrážíme.
Ten moment, kdy jsme najeli v mohutných peřejích na skálu a katapultovalo nás to všechny do vzduchu vidím jasně před sebou.
Čas se zpomalil. Něco skrze mne převzalo kontrolu. Srovnal jsem nohy dopředu, tělo v jedné linii, zajistil jsem ruce a hlavu na hrudi, z hluboka jsem se nadechl. Uvnitř naprostý klid a ticho.
Po dopadnutí do vody mi to přišlo, jako kdyby mne na celé minuty obalila pěna, šumění, hukot. Nedalo se vystrčit hlavu ven, nedalo se v tom plavat, dalo se jen nechat se unášet a čekat.
Nakonec mne tenhle neskutečný přírodní živel vypustil do menších proudů na boku řeky. Nikde jsem se nenarazil. Skončili jsme s dalšími členy posádky na velkém kameni, tlak vody nám bránil se nadechnout, ale bylo to „už“ dobrý.
Byli jsme venku, vysoké břehy a neprostupný les, tak jsme nasedli zpátky do raftu a překonali jsme poslední náročný úsek největších peřejí. Na nohách mi zůstaly o číslo větší kroksy (doteď je používám na zahradě). Pomohlo mi to mimo jiné zpracovat si v sobě tenhle adrenalinový vzorec, protože život je příliš vzácný, než abych ho zbytečně riskoval.
Mnoho lidí popisuje situace, kdy byli v ohrožení a něco jako by nad nimi převzalo kontrolu a oni udělali to „jediné správné“. Uvnitř se vezli jako pozorovatelé. Venku udělali něco, za co je například druzí považovali za hrdiny. Někteří čestně prohlásili, že ani neví jak, ale prostě to udělali, nebyl v tom přítomen rozhodovací proces. Byli svědky toho všeho.
Nemusíme být vystaveni něčemu ohrožujícímu. Tenhle potenciál, který působí skrze nás, se nám otevírá i v dalších životních situacích. Někteří sportovci se dostanou do takového „flow“, že udělají něco, co netušili, že je možné. Po neuvěřitelné penaltě, nebo smeči například prohlásí: „jen jsem to pozoroval“, „nevím jak“.
Už jsem psal v některých předchozích textech, že řada vědců přišla na to nejobjevnější v momentech, kdy se naprosto uvolnili a vnitřně se „pustili“ jakékoliv snahy (viz. Einstein).
Jinými slovy, to nejlepší se často může dít, když obejdeme své ego a naučenou mysl. Dostáváme se tak ke skrytému potenciálu, o kterém jsme ani netušili.
Na svou situaci s raftem si semtam vzpomenu, když jsem se skupinou na semináři a přijde to „flow“. Stávám se pak pozorovatelem. Program se tvoří do velké míry sám od sebe. Přichází uvědomění a souvislosti, o kterých jsem přesvědčen, že nejsou „z mé hlavy“. Je to vtipné, inspirovat se tím, co sám říkám, a vnímat, že v tom je pro mne hodně nového. Je v tom často nadhled i smysl pro detail, nešlo by to takhle připravit. Je to o odvaze pustit se toho připraveného a jít s tím, co je živé právě teď.
Kdybych si to přisvojil, kdybych řekl „to všechno já, podívejte se, jak jsem dobrej“, tak to ustane. Prostě to zmizí. Pramen inspirace se zastaví.
I touhle zkušeností si je dobré projít.
Nejen o tomhle bude seminář Rovnováha muže: Tělo, vztahy a poslání, který se koná již na pár týdnů v Živé vodě.
Pokud někteří z vás uvažujete o účasti a ocenili byste probrat to se mnou, tak jsem k dispozici na 739 386 643.
Z obsahu: Nejcelistvější seminář pro muže, který se mnou můžete zažít. To nejlepší z dvanáctileté lektorské a koučinkové praxe. Fokus je na tři klíčové životní oblasti: tělo a energie, vztahy, práce a poslání. A jak to vše udržovat ve zdravé rovnováze. Seznámíte se s jedinečnými přístupy, které vychází z tradičních metod i z nejnovějších výzkumů. Délka semináře umožňuje, abych s vámi pracoval nejen skupinově, ale také individuálně. Pokud cítíte, že je čas dát život do rovnováhy, toto je seminář pro vás.
Přihlášky a registrace v kalendáři akcí na orsag . info
Photo: Unsplash, Rune Haugseng