„Víc. Intenzivněji. Hustěji.“
Když na seminářích hledáme stále intenzivnější metody, abychom „něco cítili“, dostáváme se do začarovaného kruhu. Jsme v kolečku, které vede k většímu znecitlivění a závislosti. Je tady riziko, že nakonec odmítneme celou svou cestu sebepoznání, osobního rozvoje a spirituality.
Je to stejné jako s návykovými látkami a chováním. Poznáme skrze „to“ blaženost, ale abychom dosáhli kýženého efektu, tak neustále potřebujeme zvyšovat dávky. Nakonec se dostaneme do momentu, kdy už nám nic blaženost nepřináší. Potřebujeme další dávku, abychom se cítili alespoň „normálně“. Nevidíme smysl života.
Na začátku své profesionální praxe se skupinami jsem často volil silné a velmi katarzní metody. Zpětně vidím, že v tom byly i moje vnitřní nejistoty jako lektora a terapeuta.: „Zážitek nemusí být nutně dobrý, ale musí být intenzivní.“
Tyhle husté přístupy tady mají své místo. Ve správný čas a na správném místě potřebujeme také intenzitu a sílu.
Když to přeženeme, odpojíme se od sebe samých. Spadneme na „spodní příčky“ svého nervového systému, kde fungujeme jaksi „vegetativně“. Takhle se chová nervový systém při zahlcení, je to jeho důležitá funkce.
Mnoho lidí si tohle neuvědomuje. Mají za to, že jsou v depresi. Přitom to může být přirozená ochrana našeho bloudivého (vagus) nervu.
Často se to děje až následně – po hustém semináři – kde to šlo dalece přes naši kapacitu. Takový ten pocit naprostého vyčerpání, samoty a prázdnoty.
Potíž je, když se sami „ze sklepa“ svého nervového systému neumíme dostat. Nemáme vyšlapané cestičky do harmonického stavu, kdy jsme v propojení se sebou a se světem.
Když intenzivně rozkýveme kyvadlo našeho prožívání, tak je těžší integrovat prožitky ze semináře do našeho každodenního života. Jsme jako na horské dráze.
Čím déle dělám svou práci, tím víc vidím, že to jemné má na semináři často tu skutečně transformativní sílu pro muže a ženy. Plynuleji se prožitky aplikují v každodenním životě. (Ano, je to méně dramatické a pokud někdo máte závislost na dramatu, tak pro vás (již) nemusím být ten správný lektor.)
A to je pro mě podstatné. Každodenní změny.
Nechci dělat zábavní seminářový lunapark. WOW efekt na semináři, nula změn po semináři.
Tím nelámu hůl nad silně katarzními technikami, jen je používám víc uvážlivě – podle toho, jaká se sejde skupina a jak jsou jednotlivci „zazdrojovaní“.
Zvu vás na Procitnutí do Života, které letos bude do velké míry o jemné integrativní práci se svým nervovým systémem v souladu s polyvagální praxí. Naučíte se harmonicky pracovat se svými niternými stavy. Získáte mnohem větší flexibilitu, co se týče emocí. Rozvinete vnímavost pro tělesné prožitky. Bude to o celistvosti a naladění se na sebe a další muže a ženy. Tam, kde jste v minulosti mohli cítit pocit bezmoci a prázdnoty, objevíte potenciál, energii, sebe sama.
Seminář bude o zazdrojování se a o tom, jak udržovat svou „palivovou nádrž“ plnější. Je to něco, čemu teď ve svém osobním životě dávám velkou pozornost a přichází mi nová uvědomění, která budeme aplikovat v praxi na retreatu.
Půjdeme pomalu, postupně, v souladu se skupinou která se sejde. Současně tak, abyste mohli individuálně ctít své tělo, své hranice a dostupnou energii.
Tento formát proběhne již popáté v tradičních prostorách Centra Živá voda, s kuchyní Kuby Cígnera. Potkáme se v čase Beltainu, na přelomu dubna a května. Seminář začíná v pondělí večer a končí v neděli po obědě.
Pozvánka a další informace jsou na webu rudolforsag . cz / Procitnutí do Života.