My lidé se nerozvíjíme v komfortní zóně. Komfort je stagnace a nakonec vede k úpadku jednotlivců a civilizací. Na moje semináře nechodí lidé, kteří jsou v komfortní zóně. Chodí na ně ti, kteří ze svého komfortu byli okolnostmi vytrženi. Například svou partnerskou, zdravotní, psychickou, či finanční situací.
Nedokázali si poradit s tím, co se dělo venku a tak se nakonec obrátili pro řešení dovnitř. Jejich životní situace je přivedla k sobě. Našli hluboký smysl v tom, proč se stalo, co se stalo.
Stejně jako Viktor Frankl v koncentračním táboře ve druhé světové válce.
Objevil, že mu mohou vzít na vnější úrovni vše, ale jeho vnitřní postoj mu nikdy nevezmou. Našel smysl v tom všem a to mu pomohlo přežít. Dokázal říct „Ano“ životu i v těch nejnáročnějších podmínkách.. A tak inspiroval spoustu lidí. Foto níže.. 😉
Současná globální situace vytrhává z komfortu miliony a miliony lidí po celém světě. Než začala pandemie, řada lidí se obávala kvůli ekologickým dopadům na naši planetu. Aby toho nebylo málo, ekonomové hrozí recesí. Řada lidí už teď nemá práci a příjmy. Nemohou najednou utéct ani před dlouhodobě neřešenými partnerskými záležitostmi. Média přikládají ještě pod kotlem. Všude jsou spousty konspiračních teorií, které nás jen odvádí od podstaty a „rozjíždí“ hlavy, když si na nich ujedeme..
Být dlouhodobě vystaven/a strachu poškozuje psychiku, oslabuje imunitu a přináší psychosomatické problémy. I s tím vším, co se děje, není většina lidí – právě teď – v život ohrožující situaci. Mohli by se uvolnit, ale to jim hlavy nedovolí, protože řeší, co bylo a co bude.. Je to návyk jako každý jiný.
Smysl současného dění
Je v tom, abychom jako jednotlivci i společnosti změnili svůj dosavadní kurz.
Z naší primární orientace na svět venku.
Na (dnes již chorobnou) mysl.
Na konzum.
Na výkon a růst.
Smysl to dlouhodobě nepřineslo. Spíš nás to vedlo k zániku.
Smysl je nejspíš někde jinde..
Život na Zemi prochází evolucí, často až když je zatlačen do kouta – narazí na své limity.
Podívejte se na borovici na strmém skalisku. Najde si živiny v nehostinných podmínkách, hospodaří se svými zdroji, přizpůsobí svůj tvar a distribuci živin tak, aby mohla přežít.
Časem tak vznikají nové, odolnější druhy.
My lidé jsme dlouho hledali venku. Ale venku odpověď není. Pracoval jsem během let se spoustou bohatých, zdravých a krásných lidí, kteří měli prakticky všechno, co si mohli přát..
Byli šťastnější?
Nikoliv.
Byli často dost v háji. Něco jim velmi chybělo a nevěděli co. Ta nekomfortní situace je však dohnala k tomu, aby objevili sami sebe. Vnitřně se osvobodili. Našli lásku v sobě sama. Začali si víc vážit života a obyčejných maličkostí.. Propustili své staré bolesti..
Je jedno, jestli jste bohatý, či chudý. Tak jako tak narážíte na své vnitřní limity, které jdou ve vašich rodech zpátky řadu generací.
Vaše limity se promítají do všeho, co tvoříte: do těla, do vztahů, do celkového životního prožívání. Dříve nebo později vás tyto limity omezí natolik, že potřebujete začít s vnitřní prací.
(A nebo to vzdáte, mnoho lidí nevěří ve změnu..)
V každém z nás je To, co limity nemá. Má to mnoho názvů, ale stále je to to samé…
Vědomí.
Zdroj.
Vnitřní Božská Esence.
Bytí.
Jiskra Života.
V životě máme svou osobnost, své role, tohle tělo. Nabalili jsme za životy spoustu balastu, který nám teď brání uvidět, kdo skutečně jsme. Držíme se blbostí a unikají nám ty největší „klenoty“ bytí tady na Zemi.
Naštěstí dříve nebo později přijdou životní situace, které nám nabízí příležitost ten balast „pustit“. Jako třeba teď.
Naše skutečná esence je ničím neomezené Vědomí. Není to teorie. Kdo meditujete, dobře to z osobní zkušenosti znáte. Ten pocit vnitřní expanze, uvolnění a radosti bez příčiny..
I proto řada lidí dnes používá psychotropní látky, protože je na krátký čas dostávají do „spojení“.. Nemusíme však být závislí na substancích. K tomuto – k sobě – máme přístup všichni bez rozdílu..
Lidé svou esenci – své vědomí zažívají naplno i v mezních situacích. V posledním Respektu je teď krásný článek o tom, jak tyto záblesky vědomí zažívaly obyvatelé Londýna při bombardování Němci. V té bezvýchodné situaci našli sami sebe a spolu s tím zažili nepochopitelné pocity klidu a štěstí. (Článek tady odemknu za pár dní, až to Respekt umožní..)
Extrémní situace obnaží naše jádro. Zbaví nás našeho brnění, našich bezpečných slupek, které však brání prožívat život naplno.
A i když to je mnohdy bolestivý proces…tak vede k vnitřní svobodě.
Ke klidu a míru uvnitř sebe sama bez ohledu na větší podmínky. Je to spojení se svou přirozeností, které můžeme nadále kultivovat a prohlubovat. To je o každodennosti.
Mnozí lidé, kteří si prošli útrapami druhé světové války žili do vysokého věku. Protože si začali vážit svých životů a našli tvořivý smysl v tom, co se jim stalo..
Něco podobného se nám nabízí teď také.
Potřebujeme projít evolucí vědomí jako jednotlivci i celé lidstvo. Naše vnější jistoty jsou nám odebírány jedna po druhé. Je to jako šlapat v pohyblivém písku. A bude to pravděpodobně pokračovat.
Je to příležitost pro lidstvo.
Je teď třeba dělat kroky venku, pomáhat si navzájem, podporovat se, kde můžeme. Hledat to, co nás spojuje, místo rozděluje. Mít soucit a rozvíjet laskavost i v náročných podmínkách.
Kvalita našeho konání však vždy přímo odpovídá kvalitě našeho vědomí – našeho bytí. To je něco, na čem se shodovali mystici ze všech spirituálních tradic napříč tisíciletími. To neviditelné je důležitější, než to viditelné..dává tomu esenci.
Tam venku se vše obrátí v prach..
Jediná pevná „skála“, o kterou se můžeme opřít…je to neměnné a nezničitelné uvnitř nás..
Úžasný zdroj pro náš každodenní život máme v sobě.
A žádná slova To ani zdaleka nepopisují a nevystihují…
V příštím článku se chci víc zaměřit na to, co můžeme jako jednotlivci konkrétně dělat pro navýšení své úrovně vědomí. A tak i svého zdraví, kvality vztahů a efektivního hospodaření se svými zdroji.