Máme jej všichni. Je tady neustále. Je jednou z nejcennějších kvalit, které máme my lidé k dispozici. Většinou jen přesto neslyšíme. Prospívá totiž v podmínkách, které si často nedopřejeme a tak se stávají pro nás vzácnými. Náš vnitřní hlas potřebuje klid a uvolnění našeho těla i mysli. Prospívá mu samota. Rozvíjí jej pobyt v přírodě. A ze všeho nejvíc potřebuje Ticho.
I když jej slyšíme, tak často nevěříme. Z vnitřního hlasu totiž často přijdou věci, které jsou příliš jasné, jednoduché, nebo taky docela strašidelné. Pak nastoupí mysl, aby nás udržela v zajetých kolejích a schématech. Argumentů, proč to udělat jinak a svůj vnitřní hlas nenásledovat, se najde vždy spousta.. Mám s tím bohatou zkušenost. :))
Vnitřní hlas je tady neustále
Spousta lidí ví, že vnitřní hlas je hodně fajn, často mají i osobní zkušenost, ale pak si ji dají tam v sobě do nějaké vitríny a to jim stačí. Tak si to dáme zase na nějakém semináři, retreatu, satsangu, nebo pobytu ve tmě za rok dva. Vlastně nejsou nijak motivovaní, aby jej rozvíjeli. Aby naslouchali a pak i na základě svého vnitřního hlasu konali. Eckhart Tolle říká, že změna se začne dít, když jsme už trpěli dost. Velká pravda. Znám pár moudrých lidí, kteří jsou moudří proto, že od života mnohokrát dostali velký výprask.
Jednou ten pohár přeteče, něco se v člověku zlomí a najednou si řekne, že utrpení a životních dramat už bylo ažaž. Pak se najednou objeví inspirace ve formě dalších lidí, zdrojů a příležitostí. Hodně věcí v životě je otázkou jednoduchých, zato opravdových, rozhodnutí.
Vnitřní hlas jde ruku v ruce se zdravou úrovní pokory. Pokud nedokážeme naslouchat ani lidem kolem sebe, jak bychom mohli naslouchat tomu tichému hlásku v sobě? Vždyť já vím, co je pro mě nejlepší. Říká to hlasité JÁ. A pak je paradoxně napospas vnějším vlivům a názorům, kterých se neustále nabízí nepřeberné množství.
Navázat první kontakt
Vnitřnímu hlasu prospívá přítomnost. Když jsme plně ve svém těle, vnímáme své nádechy a výdechy, jemné toky energie, které skrze nás prochází, tak se přirozeně ztišíme. Jakékoliv napětí v nás se rozpouští pod naší vědomou pozorností a pak můžeme lépe slyšet to, co je s námi neustále. Náš vnitřní hlas.
Někdo může namítnout, že v sobě hlasů máme spoustu. Možná to tak je. Stojí za to zkoumat kvality, které nesou jednotlivé vnitřní hlasy. S postupem času poznáte, který hlas si zaslouží vaši důvěru. Se sebepoznáním v našem životě přichází i větší svoboda a nové úrovně tvořivosti.
Pokud s vnitřním hlasem nemáte žádnou zkušenost, tak si dopřejte nějaký čas pryč od civilizace a navažte svůj první kontakt… Co mohu z vlastní zkušenosti doporučit:
Vícedenní meditační praxe
Vícedenní zenové zásedy se zkušeným lektorem mi pomohly, abych šel do svého nitra hlouběji. V kombinaci s pravidelnou meditací, která je součástí vašeho každodenního života postupně objevíte svůj vnitřní hlas. Meditačních přístupů je mnoho, experimentujte a zjistěte, který je pro vás ten pravý. Meditovat se dá i při transovním tanci, pokud nevydržíte dlouho v klidu na jednom místě.
Pobyt ve tmě
Byl jsem na týden, ale je možné jít i na den nebo několik dní. V tichu a absenci světla nám nakonec nezbyde nic jiného, než obrátit svou pozornost dovnitř. Ve druhé části pobytu ve tmě se mi podařilo uvolnit natolik, že jednoduché bytí bylo naprostá extáze. Nevíme, jak jsme neuvolnění, dokud se naprosto neuvolníme. A pak se dá uvolnit ještě víc.. 🙂 Doporučuji velice. Pokud se bojíte tmy, možná je čas se podívat, co leží pod tím strachem. S tím pracuji i konstelačně.
Solná jeskyně
Výborná záležitost, pokud jste v srdci civilizace a nemáte možnost odjet někam pryč. Solnou jeskyni mohu doporučit všem, pro které je meditace sprosté slovo. Mnozí se v solné jeskyni uvolní do meditativního stavu přirozeně, protože tam jsou pro to dobré podmínky. Obzvlášť když se chodí pravidelně. Vnitřní hlas je pak v dosahu mnohem snáz..
Pobyty v přírodě o samotě, hledání vize,..
Ideálně s rituálem na začátku a na konci, se zařazením půstu, v panenské přírodě. Tohle jsem si vždy organizoval sám pro sebe. Pokud chcete, řada lektorů organizuje skupinově. Vytvoří podmínky, abyste mohli být sami, ale pod odborným dohledem a v dosahu pomoci, kdyby bylo potřeba. Mám silné zážitky, kdy jsem takto vyrazil o půstu na několik dní, jen s minimem věcí. Druhý třetí den mi jelo tolik vnitřní inspirace, že jsem nestíhal psát..
Na závěr..
Je třeba zdůraznit, že cílem není odjíždět si za vnitřním hlasem neustále mimo společnost a civilizaci. Není náhodou, že jsme se narodili sem do této doby. Tyto vnitřní kvality máme umět rozvíjet i uprostřed Václaváku za rušného dne. Podpora do začátku je každopádně dobrá. Postupně si každý uvědomí, že cílem je zvýšení kvality našeho každodenního života. Ať jsme, kde jsme.
Jaká je vaše cesta k vnitřnímu hlasu? Napište mi do komentářů. 😉