Často si nedovolíme jít do osobních větších změn, protože se obáváme, že tím přijdeme o naše blízké. Zas a znova to vidíme prakticky a ze života – v konstelacích. Děje se tak z loajality k původní, nebo současné rodině. Děje se tak z lásky k partnerům a přátelům. Volíme stagnaci, místo změny. Opustit svůj „kmen“ znamenalo v minulosti smrt a stále je to uložené v hluboké, rodové paměti.
Je snazší najít odůvodnění, proč se teď opravdu nemůžeme vydat za komfortní zónu..
Na úrovni duše nás to teď volá do nové profese, nebo k životu na jiném místě. Možná k jinému způsobu života a náhledu na život celkově. A pak tady máme své blízké, se kterými jsme toho spoustu prožili. A se kterými nám ty vztahy docela fungují. Tak, jak to je. Když příliš nevybočíme..
A stejně je v nás smutek, že tady je něco, co není v našem životě naplňováno a prožíváno.
Když dáme na svou duši.. Když projdeme vnitřním rozhodnutím. Když si přesto dovolíme vykročit, tak se mnohé ukáže. Naši nejbližší se „aktivují“. Protože naší změnou se mění komfortní rovnováha celých systémů, jejichž jsme součástí. Ať už jde o rodiny, kroužky přátel, nebo pracovní kolektivy,..
Často vyvoláme odpor, protože měníme něco, co z pohledu těch, kteří změnu nechtějí, nebo na ni nejsou připraveni, krásně fungovalo. Nastavujeme zrcadlo i jim. I když to není o nich. A tím, že jdeme ze své komfortní zóny, tak narušujeme komfortní zónu těch nejbližších. Nejde to oddělit.
Nevyhnutelně vyvoláme reakce těch, kteří jsou v nás zainvestovaní.:
„Co si to dovoluješ?“ „Úplně ji se změnila..“ „Blázníš..“ 🙂 „Nevíš, co roupama. Někdo tě zblbnul.“ „To jsou ty semináře a sekty, do kterých chodíš!“ 😉 „Proč jsi mě zradil?“ „Co jsme ti udělali, že s námi už nechceš trávit tolik času?“
Je dost možné, že větší část vašich blízkých vás bude chtít udržet tam, kde jste. Nemusí to být o slovech, může to být o tom, co není vyslovené. Může to být o energii, o (ne)vědomém tlaku,…nebo taky o křivdách a přímé agresi.
A pak bude pár těch, kteří vám požehnají. Kteří se možná inspirují. Kteří ví a znají to ze své vlastní zkušenosti. Ví, jaké to je, když člověk potřebuje udělat krok do neznáma, i když je celé jejich okolí proti.
Zjistíte, že někteří blízcí budou dál nabízet klec a další raději nabídnou svou podporu – výtah. A když si dáte čas a pochopíte, tak se nebudete na nikoho zlobit. Uvidíte, jak to je jen součást hry duší tady na Zemi. I ti, co nabízí klec vám pomáhají, abyste objevili sebe a co skutečně potřebujete.
Vidím vás na seminářích při společné práci. Víc a víc vás, kteří intuitivně začínáte něco nového. Vidíte zatím jen jeden dva kroky dopředu. Sbíráte odvahu. Objevujete, kým jste. Nacházíte svou tvořivou sílu.
Mnohé se mění.. Systémy, které fungovaly celá staletí, se možná blíží ke konci. Řada lidí se snaží udržet toho starého, co tak pěkně fungovalo. Toho dnes zneužívá řada vůdců, kteří nabízí to, co nemohou splnit.
Další jdou se změnami, protože ví, že změny jsou nevyhnutelné.
Vše má svůj cyklus životnosti. Začátek, průběh a konec. Nic nepřetrvá věčně. Aby se mohlo něco nového zrodit, něco jiného potřebuje semtam zemřít. A uvolnit místo. V nás, i na úrovni uspořádání věcí kolem nás. Děje se to odjakživa. Odporem k přirozeným zákonitostem pouze přicházíme o energii, která by se dala dát do služeb tvořivosti.
Když se vydáte novou cestou, tak někde vyvoláte velký odpor a jinde budete inspirovat. Budou tady ti, kteří vás budou podporovat a ti, kteří vás zkusí brzdit. Je na vás, kam nasměrujete svou energii a čemu dáte svou pozornost. Někdy bude třeba leccos obětovat. A mnohé naopak přijde.
Tak často se soustředíme na ty malé, známé kaluže. I proto, že to dělají naši blízcí kolem nás. Je v tom pocit důvěrně známého.. Dlouho jsme sami nic jiného neznali.
Teď však slyšíme šum.. Je stále hlasitější a nejde ho neslyšet.
Za zády nám šumí celý oceán..