Někdy si klient(ka) u mě na konstelacích při úvodním rozhovoru stěžuje na toho, kdo je ten „špatný“. Kdo za to všechno může. Když na to skočím a zaujmu jednu stranu, tak jsem právě snížil účinnost své podpory a následné konstelace aspoň o polovinu.
Terapeuti v dobré víře často zaujmou stranu člověka, který sedí před nimi. Berou to jako přirozenou součást empatie a soucitu se situací klienta. Nedokážou pak vidět prospěšné, léčivé úhly pohledu v konstelaci, která se před nimi rozkrývá. Nebo nevědomky omezí možnosti konstelace, která by se ubírala jinými, nečekanými směry..
Když se naopak dokážu dívat na všechny členy (rodinného) systému stejně, bez rozdílu, tak mohu podpořit s mnohem větší účinností a konstelace může dýchat.
Pomůže, když jako terapeut nemám žádnou osobní agendu a pracuji pravidělně se svými vlastními tématy…neprojektuji na situace jiných svůj neřešený „stín“.