Ne, nejedná se o konspirační článek.
Spíš o mou osobní a klientskou zkušenost, která má prospěšné účinky na život.
Potkávám díky své profesi lidi dvou extrémů. Ti jedni se neřeší vůbec a jejich životy jsou postavené na tom, aby se vyhýbali nepříjemným věcem. Někdy se schovají za hlášku: „Život se má žít a není čas řešit kraviny.“ nebo „Já nemám problém, jsem v pohodě.“
(Tihle extrémisti se u mne často objeví jen jednou.)
Za ty kraviny jsou například považovány naše nejvíc zraněné a slabé části. Jsou to části naší osobnosti a psýché, které samy o sobě nejsou problém. Pokud se s nimi neztotožňujeme.
Co na tom, že tyhle části z pozadí ovládají v životě člověka téměř vše? Rozhodují o našich vztazích, naší práci, naší (ne)hojnosti a celkovém životním prostředí, ve kterém se nacházíme.
Je to jako mít vřed na noze a místo toho, abyste se na to podívali, zjistili příčinu, zvolili lék a byli s tím hotoví……tak si raději koupíte o dvě čísla větší boty a roky pak všem říkáte, že nemůžete běhat, nemůžete na tůry, nemůžete před nikým odhalit nohu, a tak nemůžete ani do intimního kontaktu, atd. atd.
Zní to absurdně, ale přesně tohle hodně lidí dělá a znám to i ze své osobní zkušenosti. Ano, dělám to někdy taky, nejsem ideál – pak je dobré mít kolem sebe dobré lidi, kteří vás upozorní.
Pak je tady druhý extrém, ve kterém se nachází dnes již celkem velká skupina. To jsou specialisti na osobní rozvoj, spiritualitu a terapii. Tzv. řešitelé. :))
Ti řeší roky a roky svá stará traumata, bloky, zádrhely, dětství, rodiče, minulé životy, karmické vazby, vnitřní dítě, ego, mysl…
Až zapomenou žít. Zapomenou na normální život.
Jejich životy provází psychoterapeuti, vědmy a léčitelé, numerologové, astrologové, koučové, fyzioterapeuti a další borci,… Někteří z těchto profesionálů někdy na sebe vezmou za klienty větší než zdravou míru zodpovědnosti.
A to není dobré pro nikoho, víme.
Řešitelé se stále přehrabují ve svém nitru, i když už mnohé viděli, protože to je stále lepší, než dělat praktické věci (jako třeba vztah, zahrádka, pořádná práce).
Praktické věci se tváří nebezpečně a s nimi po čase nemají tak velkou zkušenost, či přímo zkušenost špatnou.
Ty obyčejné životní věci by taky mohly odhalit, že řešitel se STÁLE ještě něčemu v sobě vyhýbá. Zadržuje nějakou energii…což ho stojí energii.
Když chodíte roky na semináře a k všemožným odborníkům, tak se v tom trochu (bezpečně) naučíte chodit, že.. A má to nějaký důvod, že stále a rádi řešíte.
Ani tady jsem se nevyhnul osobní zkušenosti přátelé… Dávejte si na to pozor, ať nespadnete do stejné pasti jako já.
Rád bych zde zdůraznil, že nic není (samozřejmě) špatně. Není však ani dobré se touhle hláškou donekonečna oblbovat.
Vše je otázka zdravé míry. Stejně jako s jídlem.. Můžete být vegetarián, paleo, vitarián, bretharián…a všechno to může být prospěšné a zdravé, ale s ničím by se to nemělo přehánět. (Ani s tím kyslíkem u Breathariánů..)
A tím se dostávám k závěru.
Všichni ve svých životech nacházíme zdravou míru. Životy se mění, tak tu míru a rovnováhu objevujeme opakovaně.
A to je život.
Nic nejde tak úplně přeskočit. Ale je dobré poznat, když se v něčem šťouráme příliš, protože život nám to vždy ukáže.
A ze všeho nejlíp pomůže, když si člověk uvědomí, že všechny ty strachy, emoce, myšlenky, procesy a dramata….tak jak přicházejí, tak odcházejí.
Jsou to objekty. Stejně jako židle, či stůl.
Nemusíte je krmit svou energií, svou pozorností přespříliš. Ne ty stoly, ty strachy.
Jsou zrádné v tom, že se vydávají za nás. Nemusíme však na tuhle hru přistoupit.
Obzvlášť když jsme ji hráli dlouho a nic nám nepřinesla.
Stále je tady někdo, kdo všechno tohle pozoruje. Ten někdo je tady pořád. Je tak samozřejmým, že jej (to, ji) přehlížíme. A při všem tom ztotožňování se s nálepkami nevnímáme, kdo opravdu jsme.
Ten někdo je tichý a čeká. Čeká, až se přestaneme zabývat tím, co je nehlasitější. Tím, co přichází a odchází.
A dáme pozornost tomu, kdo je tady stále.
Dáme pozornost tomu pravému Já uvnitř nás. Tím, že se přestaneme ztotožňovat se vším tím, čím nejsme…tím usekneme kořen všech problémů.
Tím vykročíme po přímé cestě k životní spokojenosti a naplnění. A dá se to krásně kombinovat i s tím běžným životem.