V tomto článku rozvíjím předchozí text: Dávání světa do pořádku,..
Když někdo udělá, nebo řekne něco, co se nám nelíbí, tak máme vždy na výběr.
Když jen zareagujeme, tak posilujeme vzorce chování druhého.
Dotyčný je zvyklý, že na jeho negativní reakci, odpoví druzí svou negativní reakcí. A i když ta vaše reakce není negativní, vloží si to tam.
Protože druhým nejde často o pravdu & realitu. Jde jim o vaši pozornost. Jde o to, udržet vás ve „společném tanci energií“ a moci dál reagovat. Je to způsob, jak si brát energii od druhých.
„Ideální“ je, když druhé za něco obviníte a odsoudíte.
Jestli mne život něco naučil, tak to, že nejrychlejší způsob, jak si něco sám prožít & dostat do života, je odsuzovat za to druhé. Život nás stále vede k hlubšímu pochopení a neodsuzování. A dá nám prožít zkušenost, abychom pochopili, že nic není černobílé.
Mohu odsuzovat druhé, že šli „na včeličku“ a nebo mohu odsuzovat druhé, že na ni nešli. Pokud jsem extrémně vyhraněný kterýmkoliv směrem, život mi může dát velmi tvrdou zkušenost, která mě přiměje, abych se své vyhraněnosti a škatulek vzdal.
Kdysi jsem tu psal v jednom článku, že jsem zažil dobrého léčitele, který se vymezoval vůči klasické zdravotní péči do té míry, že nakonec v nemocnici skončila jeho dcera. Tam jí pomohli. To ho přimělo změnit názor a jít do větší pokory. Teď je to výborný léčitel.
Tohle je něco, co se v této době rozdělování společnosti na dva póly a spousty „malých kmenů“ ještě zesílilo. Není jedna pravda. Je jen spousta životních kontextů a každý člověk potřebuje dát na svou situaci, zkušenost, vnitřní intuici, své hodnoty a moudrost. A respektovat stejné právo a svobodu volby u ostatních.
Někdy člověku nejde o to cokoliv změnit.
Stačí mu vaše pozornost. Není pak sám se svou bolestí. Zkusí to klidně tisíckrát, jestli to zase vyjde.
Stačí, když vás vtáhne „do řešení“ a vy se emocionálně chytnete. Pak ani vy nemůžete nic změnit, protože jste v daný moment ztotožnění se svými vzorci chování.
Posilujete tak něco, co nemá co dělat s vědomým životem. Ztrácíte vlastní volbu, čím častěji se necháváte do něčeho strhávat od nevědomých lidí, kteří se právě nachází v utrpení.
Pokud nějak rozvíjíte své vědomí..
(Například skrze vracení se do přítomnosti, bytí v přírodě, jógu, otevírání se životu, skrze hudbu a další umění, skrze kontakt s druhým člověkem bez agend a cílů)
…tak máte volbu nereagovat.
Když jste ztotožnění se vzorci svého chování, tak ani nevíte, že máte na výběr. Když máte alespoň základní povědomí o pozorovateli uvnitř sebe, tak teprve začíná ten skutečný osobní rozvoj.
S dostatečnou úrovní vědomí už nemusíte reagovat. Dokážete se nechytnout i na silně negativní reakci druhého. Zůstat v klidu. Nebrat to osobně.
To znamená, že nemáte uvnitř sebe už tolik neřešených záležitostí, aby to spustilo váš vlastní nevědomý proces.
Udělali jste vnitřní práci, postavili jste se čelem ke svým stínům a starým bolestem.
A teď máte skutečnou možnost volby.
Pak dokážete neodsoudit druhého, i když udělá něco, co je zcela v rozporu s vašimi názory a přesvědčeními. Dokážete tady být a to „co skutečně pracuje“, je váš stav vědomí.
Nepřijdete o energii tím, že byste reagovali. A druhý je často vyveden z míry, protože nepřijde reakce, kterou očekával. Není tady obviňování, boj, ani protiútok, či spadnutí do oběti.
Přijímání totiž není činnost mysli. Je to přirozená kvalita našeho vědomí. To otevírá nový prostor nejen vám. Ale i těm kolem vás.
Když nezareagujete, tak ten, kdo byl dosud nevědomý, nebude možná sám schopen reagovat naučeným způsobem.
A najednou uvidí svoje chování, uvidí své vzorce, které se právě přehrávají. Stane se tak bez vašeho tlaku, vysvětlování, či manipulace.
Stane se tak přirozeně, protože jste vy udělali svou vnitřní práci.
Někdy druhým to uvědomění „doteče“ až s nějakým zpožděním. Pokud dáte druhým ten stejný prostor, který na vyšší úrovni vědomí dokážete dát i sobě, pak je to jen otázka času. Vytváříte tím prostor pro druhé, aby se mohli změnit. Tím, že jste sami sebou.
Tahle doba je v určitém ohledu požehnání. Pomáhá nám, abychom se konečně probudili. Nikdo nechce skutečně trpět. Jen často nezná nic jiného. S tím, jak se utrpení stupňuje, jsme nuceni pouštět se jakékoliv destrukce, kterou si v sobě nosíme. S tím přichází velká úleva.
Tvůj stav bytí
To, co je skutečně důležité, je tvůj stav bytí. To, co uděláš, půjde často samo, když se obrátíš do sebe a objevíš svou podstatu. Tahle doba je v tomto ohledu obrovskou podporou. Vše se mění. Vědomí se probouzí.
Každodenní život je naše praxe osobního rozvoje a spirituality. Oddělovat naši duchovní praxi od života, je trik hlavy, kterým se drží mysl u kormidla.
Když tohle pochopíme, začnou se dít zázraky.