Po minulém článku v tomto seriálu, který se zabýval přijetím osobní síly a zodpovědnosti ve vztahu se dnes budu věnovat jednomu principu, který se v konstelacích u mě, i u jiných konstelářů, ukazuje jako jeden z nejdůležitějších. Netýká se přímo primárních vztahů, které žijeme, ale hodně naše nejbližší vztahy na nevědomé úrovni ovlivňuje.
V konstelacích se pracuje se systémy, s celky. My lidé náležíme k různým celkům. Když se narodíme, patříme do své rodiny. Když jdeme do školy, do zájmového kroužku, do první práce, opět jsme součástí nějakého systému, či celku. Z těchto systémů čerpáme určitou podporu, ochranu a sounáležitost. Tyto celky nám něco dávají a na oplátku dáváme něco my zpátky. Jsme do jisté míry věrní, držíme se určitého názorového a morálního kodexu, podporujeme naše systémy na vědomé i nevědomé úrovni svou energií a svými lidskými zdroji. Když jsme uvnitř systému, nedokážeme vidět, jak to vlastně vypadá zvenku. Máme svou pravdu, která nám případá jasná a (někdy) jediná. Kvůli tomuto principu se mezi příslušníky různých systémů často vedou spory, hádky, nebo dokonce války.
Důraz na individualitu
Dlouhou dobu bylo otázkou přežití, abychom byli součástí důležitých celků a skupin. Již v dávné minulosti bývalo nejvyšším trestem vyloučení z komunity, které mnohdy znamenalo smrt. Proto mnozí udělají dodnes téměř cokoliv, aby nebyli vyloučeni. Na nevědomé úrovni je vyloučení spojeno se strachem ze smrti.
Současně máme dnes jako jedinci v moderní společnosti takové možnosti, že si můžeme vybrat, jakých celků budeme součástí. Jediný systém, který změnit nemůžeme, je naše rodina, do které jsme se narodili.
V současné době si víc a víc jedinců volí hodně individuální cestu. Protože máme lepší podmínky, než kdy dřív. A protože si uvědomujeme cenu svobody a nadhledu, který individuální cesta umožňuje.
Kdo jste například opustili v životě velkou firmu a začali jste pracovat sami na sebe, tak ten efekt jistě dobře znáte. Udělat takové rozhodnutí a stát se ze zaměstnance odborníkem na volné noze chce hodně odvahy. Odměnou je však nezávislost, vědomí vlastní zodpovědnosti a velké svobody. Také mnohem širších možností. Je to jedna ze skutečných cest růstu, kdy okamžitě poznáte, v jakých oblastech zaostáváte. (K tomuto tématu chystám jeden článek a nejspíš i samostatný večer pro veřejnost.)
Hlubší příčiny v rodině
Tolik úvod a zpátky přímo ke vztahům. V konstelacích se tedy opakovaně ukazuje, že jediný systém, který si vybrat nemůžete a ze kterého odejít také nemůžete je rodina. Můžete svou rodinu uznat a přijmout. Samozřejmě máme svobodnou volbu. Proti své rodině můžete i bojovat, ale má to určité následky i pro další oblasti života. 😉 Dalo by se polemizovat, že jsou další systémy, které jsem si nevybral, například to, že náležím k nějakému národu. To se však dá do jisté míry také změnit. I když opět s určitými následky. 🙂
Současně však také platí, že naše „místo“ v rodině nám ani nikdo nemůže vzít. Jednou jsme se do rodiny narodili a i kdybychom udělali cokoliv špatného, tak místo v rodině budeme mít vždycky. Jen někteří lidé si myslí, že nějakého člena rodiny mohou potrestat vyloučením. Mohou s ním přestat komunikovat, zcela přerušit kontakt, ale rodinný systém je živý. Vždy dá nakonec nějak najevo, že vyloučit člena rodiny nelze.
A teď vztahová situace z praxe klienta: Jsem ve vztahu s úžasnou ženou Kristýnou, všechno nějakou dobu klape. Máme děti, společné zájmy, žijeme spolu, jezdíme na dovolené. Pak se najednou moje žena z mého pohledu „zblázní“ a začne se chovat iracionálně. Začne víc pít, není na ni spoleh, jezdí pořád po nějakých seminářích, frekvence sexu se sníží na minimum. Nejdřív si říkám, že to je jen nějaká fáze a bude to dobré. Postupně to začne mít vážné dopady na náš vztah a na celou rodinu.
Podle minulého dílu tohoto článku by měl klient hledat u sebe, co může vnitřně změnit a pochopit. Pak se změní i vše navenek. Často tam druhý partner má svůj díl a vidím v praxi, že tyto věci jsou velké učební lekce, když se k nim člověk dobře postaví. Někdy jsou však ve hře i hlubší příčiny, které nás ani nenapadnou, když se nepodíváme na celý systém. Když se nepodíváme do svých rodin.
Vyloučení
Skrze konstelace často najdeme hlubší příčinu. Partnerka z příkladu výše na nevědomé úrovni může symbolicky „následovat“ někoho, kdo byl před časem vyloučen z rodiny. Ukazuje tak nevědomě na to hluboké bezpráví, které se stalo. Systém hledá nápravu. Někdy to může jít i celé generace dozadu. Něco, co je již dlouho zapomenuto. Jde o to, že by nás často ani nenapadlo, že něco takového by mohlo mít takový vliv na náš vztah. Partnerka je tím pádem ve službách celku a ukazuje na to, co se přihodilo.
V tomto příkladě partnerka Kristýna ukazuje skrze své problémové chování na jednu dávnou situaci. Její maminka byla před lety vyloučena ze své rodiny, protože si vzala nesprávného muže. Odvrhla ji její maminka a tatínek se za dceru nepostavil a jen se na to díval.. Tohle mělo velký vliv na další život maminky naší Kristýny, která přestala v určitém věku žít a spíše jen přežívala. Kristýna na nevědomé úrovni vnímá tuto křivdu, ta se aktivovala s narozením jejích dětí (a v podobném věku, jaký měla maminka, když byla vyloučena svou mamkou) a postupně se projevila skrze ono problémové chování.
Kristýna se rozhodla se situací sama pracovat a skrze konstelaci došlo k postupné nápravě a pochopení. Dopad pro celou původní rodinu byl hluboký. Problémové chování nemělo již své opodstatnění, protože hlubší příčina vyšla na povrch. To vedlo k větší harmoniii ve vztahu Kristýny a jejího partnera. Dlužno dodat, že partner tam měl svůj díl na zpracování. Hluboce nepřijímal způsob chování partnerky, protože jeho otec se choval podobně jako Kristýna. Partner Kristýny byl abstinent, který odsuzoval jakýkoliv alkohol a jeho život byl hlavně o povinnosti a minimálním prostoru pro zábavu a radost. Pro něj celá situace byla o přijetí svého stínu a přijetí svého otce. Těmito formami nám život ukazuje, o co se připravujeme a kde je třeba jít zpět do rovnováhy.
Jsme součástí celku
Když se naučíme vidět věci v souvislostech a pochopíme, že jsme součástí větších celků, můžeme harmonizovat své nejbližší vztahy. Někdy to však znamená, že se bude třeba podívat na něco, co je pro nás hodně bolestné a temné. Cesta skrz však vede k větší harmonii, osobní síle a vnitřní svobodě.